close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nakažlivé nemoci koní

14. prosince 2006 v 20:36 | Johana |  Zdraví koně
hřebčí nákaza vozhřivka hříběcí vzteklina infekční bronchopneumonie tetanus - strnutí šíje virové zmetání klisen sněť slezinná - antrax - uhlák chřipka koní opar lysivý nakažlivá anémie koní Nakažlivé neboli sdělné jsou ty nemoci, které se přenášejí z jednoho koně na druhého, a to buď přímým stykem nemocného jedince se zdravým, nebo nepřímo infikovaným krmivem, stelivem, infikovanými předměty, ale i vzduchem, kapénkovou infekcí. Nemoci této skupiny způsobují viry nebo mikroorganismy, popřípadě jedy, které vylučují. Jsou mezi nimi nemoci nevyléčitelné a přitom přenosné na člověka. Proto jsou nejdůležitější skupinou. Hřebčí nákaza Hřebčí nákaza je pohlavní nemoc koní a jednokopytníků vůbec. Probíhá ve třech fázích. V první se objevují katary sliznic pohlavního ústrojí a jejich zduření spojené se žlutavým výtokem. Ve druhé fázi se kdekoli na těle objevují okrouhlé otoky (koláčovité skvrny) a depigmentace (ztráta kožního barviva) na vulvě nebo předkožce znaky anémie. Ve třetí fázi se ztrácí citlivost kůže, dochází k poruchám nervového systému a k ochrnutí svalstva. Nemoc se přenáší pohlavním stykem. Jejímu šíření se zabraňuje inseminací. Onemocnění koně hřebčí nákazou se musí hlásit veterinární správě. Koně nakažení touto nákazou se musí vyřadit z plemenitby a na krk se jim vypálí HN. Hříběcí Hříběcí, zvané též chřípěcí, je horečnaté onemocnění. Vyskytuje se hlavně u mladých koní a hříbat. Po inkubační době 1-8 dnů se objeví akutní katary dýchacích cest a přilehlých mízních uzlin. Dostavuje se horečka až 41°C, malátnost a následuje hnisavý výtok z obou nozder, přičemž zduří a zhnisají mezisaniční uzliny. Po uzrání hnisavého procesu prasknou mezisaniční uzliny a mezi sanicemi se vytvoří otvor, kterým vytéká hnis. Při komplikovaných, těžkých případech vznikají na mízních uzlinách a ostatních ústrojích, jako střevech, plicích, metastatické nádory a kůň může i uhynout. Onemocnění se léčí tak, že se inhalací a teplými obklady do mezisaničí urychluje hnisavý proces. Používají se k tomu obklady z teplých otrub. Preventivně se předchází onemocnění hříbat hříběcím tak, že se uchrání nachlazení a nakoupení koně, kteří mohou být zdrojem nákazy, se 14 dnů izolují v karanténní stáji. Infekční bronchopneumonie Infekční bronchopneumonie je velmi nakažlivé onemocnění, které se vyskytuje u sajících i starších hříbat hlavně do stáří 5 měsíců, ale i starších. Zachvacují horní cesty dýchací a rozšiřuje se i na plíce. Postihuje hříbata narozená na jaře stejně jako hříbata narozená na podzim. Hříbata oslabená nedostatkem vitamínu A, nedostatečnou výživou, zamořená škrkavkami a špatně ustájená onemocní snadněji než hříbata dobře živená a vyvinutá v dobrých podmínkách. Zdravá hříbata se zpravidla nakazí od nemocných, která kašlou, kapénkovou infekcí. Přenášeči infekční bronchopneumonie mohou také být samotní ošetřovatelé, krmivo a nářadí používané k ošetřování hříbat. Onemocnění začíná bolestivým kašlem a zvýšenou teplotou, která se mění v horečku. Někdy horečka přechodně ustoupí, ale brzy se opět dostaví. Dech je zrychlený, namáhavý, počet tepů zvýšený, oční spojivka zarudlá, hrtanové mízní uzliny zvětšené a z nozder vytéká nejdříve sklovitý, později s hlenem smíšený hnis. V pokročilém stádiu se na plicích vytvářejí hnisavé kaverny velké jako pěst, nebo dokonce jako dětská hlava. Namocná hříbata jso malátná, smutná, bez zájmu o okolí, nesají nebo sají jen málo. Průběh infekční bronchopneumonie je buď kutní (rychlý), nebo subakutní (méně náhlý - mezi akutním a chronických), anebo chronický (vleklý) Podaří-li se zpozorovat onemocnění hříběte infekční bronchopneumonií brzy a začne-li se léčit již v počátcích, bývá léčení úspěšné. Čím později se nemoc zjistí a čím později se začne léčit, tím menší je naděje na uzdravení hříběte. Ale i když se hříbě z těžšího onemocnění vyléčí, zůstávají mu následky na plicích. U plnokrevníků je to zvlášť závažné, protože u takového jedince se pak značně snižuje výkonost na dostihové dráze. K léčení se s úspěchem používá penicilín v kombinaci se streptomycinem. Tetracyklín je také účinné. Preventivně se proti této nemoci bojuje správnou výživou již březích matek, kterým se dávají jen hodnotná krmiva, bohatá na vitamín A, minerální látky a samozřejmě i základní živiny. Hříbata se chrání před nachlazením a zamezuje se jejich zamoření škrkavkami, ty totiž v určité fázi svého vývoje pronikají do plic, kde porušují plicní tkáň. Ta je pak náchylná virům a mikrobům. Virové zmetání klisen Virové zmetání klisen začíná nenápadně katarem dýchacích cest, zvýšenou teplotou, někdy horečkou, malátností, nechutenstvím, popřípadě mírným kašlem nebo mírnými otoky. Nozdry bývají suché někdy popraskané. Březí klisny s touto nemocí zmetají ("potratí"). Virové zmetání je velmi nakažlivé a způsobuje až 90% potratů. Největší nebezpečí hrozí klisnám v druhé polovině březosti. Zmetky hříbat vycházejí v plodových vodách, které jsou pro šíření nemoci velmi nebezpečné. Pokud se narodí hříbě živé, začne po malé chvíli otevírat ústní dutinu, jako by lapalo po vzduchu a během několika minut uhyne. U klisen, které zmetaly, nedochází k následkům či komplikacím. Takové klisny naopak získávají imunitu proti virovému zmetání a lehce zabřezávají. Chránit klisnu můžeme očkováním. Chřipka koní Po onemocnění koní chřipkou se dostavují stejné příznaky jako při virovém zmetání, jen s tím rozdílem, že koně mají horečku přes 40°C. V době horečky jsou koně nápadně skleslí, malátní, trpí nechutenstvím a neprojevují zájem o okolí. Sliznice bývají zarudlé. Koně, kteří byli postižení chřipkou, musí mít absolutní klid. Musí zůstat ve stáji, a pokud nenastanou komplikace, přejde během týdne onemocnění bez následků. Neposkytne-li se však koním při chřipce klid, vzniakjí komplikace a kůň může i uhynout. Nakažlivá anémie koní Nakažlivá anémie (chudokrevnost) je podle některých autorů přenosná i na člověka, ale tato domněnka dosud nebyla potvrzena. Infekční anémie může být akutní, subakutní nebo chonická. Akutní forma se projevuje vysokou horečkou, skleslostí, zarudlými sliznicemi a chladnými otoky. Nápadná je také zvýšená srdeční činnost, a to i při sebemenším pohybu. V několika dnech kůň velice zhubne a zpravidla uhyne. Při chronické formě mohou uvedené příznaky chybět a kůň dostává horečku jen občas. Sliznice jsou žluté a s pokračující nemocí kůň také pozvolna hubne. Smrt nastává až po dlouhé době, kdy vyhublý kůň dostává horečku. Někdy se i vyléčí, ale stává se nositelem této nebezpečné nemoci. Subakutní forma má delší, většinou atypický průběh a po třech i více měsících kůň také hyne v horečce vysílením. Infekční anémie se přenáší vodou i krmivy potřísněnými krví nebo sekrety nemocných zvířat. Nejčastějším způsobem infekce je bodnutí hmyzem v zamořeném prostředí. Proto infekční anémii není ztím znám lék a neléčí se. Koně postižení touto nemocí se musí nechat utratit. Objekt, kde se vyskytla anémie, je po dobu 6 měsíců uzavřen a všichni koně se tam sledují. Pastiny, kde se pásli nemocní koně se nesmí 1 rok spásat. Vozhřivka Vozhřivka, nazývaná také ozhřivka, je infekční, velmi nebezpečná nemoc, která se přenáší i na člověka. U nás se nevyskytuje. Dosud se s ní lze setkat v Polsku, na Balkáně a zvláště na Středním východě. Importovaní koně proto musí mít průkaz o diagnostickém negativním nálezu již ze země původu a v ČR se musí provést další očkování. Koně jsou po přivezení umístěni do karanténní stáje. Vuzhřivka se projevuje po nákaze sekretem nemocných koní za 3 - 5 dnů ve formě kožní, nosní a plicní. V prvním případě se postupně tvoří na různých místech v oblasti mízních uzlin malé nádorky, které se pak rozpadají v otevřené vředy. Ty mají rozeklané okraje, špekovitou spodinu a hnis smíchaný s krví. Při nosní vozhřivce bývá vedle zvýšené teploty jednostranný výtok z nosu, který nejdříve hlenovitý, později žlutý, hnisavý a smíšený s krví. Mezičelistní uzliny jsou zduřelé, tvrdé a k jejich zhnisání na rozdíl od hříběcí nedochází. Při plicní formě se teprve později objeví i dušnost. Vozhřivka je nevyléčitelná a je také zakázáno ji u nás léčit. Koně s touto nemocí se musí nechat utratit a celé prostředí spolu s dalšími běžnými opatřeními se musí důkladně desinfikovat. Vzteklina Vzteklina se vyskytuje u všech zvířat, tedy i u koní, jako nevyléčitelná nemoc a je přenosná i na člověka. U koně vzniká kousnutím vzteklým zvířetem do 3 - 9 týdnů. Začíná stádiem otupělosti, bázlivosti a pokračuje stádiem zuřivosti, kousání, kopání, hltání nestravitelných předmětů, kousáním až do krve či trháním vlastního těla a končí stádiem ochrnutí a smrtí. Jinak platí o vzteklině koní všechno to, co při onemocnění člověka vzteklinou. Tuto nebezpečnou nemoc přenášejí nejčastěji toulaví vzteklí psi, kočky a všechna ostatní nakažená zvířata. Tam, kde byl zjištěn případ vztekliny, sse provádí povinné očkování, které proti vzteklině jedinou ochranou. Tetanus - strnutí šíje Tetanus je těžké, nebezpečné onemocnění, které se vyskytuje velmi často u koní v zamořených objektech a je přenosné i na člověka. Tetanus je charkteristický křečovým napínáním svalstva. K onemocněním tetanem dochází po nakažení jakékoli rány, jak povrchové, tka hluboké, bacilem tetanu, kterému se nejlépedaří za nepřístupu vzduchu, protože je to tzv. anairobní bacil (žijící za špatného přístupu vzduchu). Bacil se nejčastěji vyskytuje tam, kde se hnojí koňským hnojem, jak tomu bývá v hřebčínech. Bacil tetanu se po infekci usadí v místě nákazy v ráně, odkud se pak velmi účinné toxiny šíří do celého těla. Ty pak vyvolávají křeče svalstva. Křeče začínají na končetinách a na hlavě. Proto se u nemocného koně dostavuje strnulý chod. Kůň strnule zvedá ocas a natahuje dopředu krk. Na hlavě se trubicovitě rozšiřují nozdry, pysky jsou křečovitě semknuté a objevuje se třetí víčko. Kůň je lekavý a při větším hluku upadá do křečových záchvatů. Teplota těla se zvyšuje na horečku až bezprostředně před smrtí. Průběh nemoci je různý, a trvá-li onemocnění déle než 2 týdny, pak je naděje na vyléčení, což se stává jen zřídka. Většinou je průběh akutní a končí smrtí. Léčí se velkými dávkami protitetanového séra. Onemocnění tetanem se předchází pečlivým ošetřením každé, i sebemenší rány a její důkladnou desinfekcí a ochranným očkováním protitetanovým sérem. Je třeba ještě dodat, že bacily tetanu vytvářejí spory neobyčejně odolné, které v půdě překonávají i ty nejnepříznivější podmínky a vlivy po několik roků. Inkubační doba tetanu trvá 8 - 14 dnů. Sněť slezinná - antrax - uhlák Sněď slezinná je velmi nakažlivé, smrtelné onemocnění, nejen koní, ale i všech domácích zvířat. Snětí může onemocnět i člověk. Koněj sou na toto onemocnění velmi vnímaví. Sněť slezinná se vyskytuje jen v určitých oblastech v povodí řek a zaplavovaných půdách, pastvinách a lukách. Nemoc způsobují bacily antraxu, kterým se nejlépe daří za přístupu vzduchu (aerobionti), kdy vytvářejí velmi odolné spory, které jsou schopny infekce i po mnoha letech. Nákaza se po infekci projeví za 1 - 3 dny. Kůň se nakazí tak, že sežere seno nebo trávu znečištěnou bacili nebo sporami antraxu, které se tam dostanou z nemocných nebo uhynulých zvířat. U koní je průběh nemoci nejčastěji akutní. Projevuje se vysokou horečkou 40 - 42 °C, kolikovými bolestmi, krvavým průjmem, nechutenstvím, dýchacími potížemi a malátností. Někdy se naopak dostavuje nápadně vzrušení a zuřivost. Jindy se na hodně osvalených místech, tj. na stehnech, hýždi, kříži, krku, lopatce, vytvoří otoky naplněné plynem a při dotyku šustí. Otoky bývají studené. V tom případě jde o obdobu sněti slezinné - sněť šelestivou, která je stejně nebezpečná. Průběh onemocnění snětí bývá tak rychlý, že kůň uhyne během 24 - 28 hodin. Někdy na pohled zdravý kůň padne a hyne jako při mrtvici. U takto uhynulých koní nakažených antraxem vytéká z nozder, konečníku a u klisen i z pochvy krev. Prevence proti sněti slezinné i šelestivé spočívá v regulaci řek, potoků a meliorací zamokřených luk, pastvin a polí. Tam, kde se nemoc vyskytla, se ochranně očkuje zejména před zahájením pastevního období koní. Opar lysivý Opar lysivý je plísňové onemocnění kůže, které se vyskytuje i u koní a může se přenést i na člověka. Vzhledem k předcházejícím onemocněním není opar tak nebezpečný. Jeho původcem je plíseň holivá, jejíž spory jsou velmi odolné. Onemocnění se přenáší stykem nemocných koní se zdravými, ale i pomůckami na čištění. Teplo a vlhko ve stáji podporují rozšiřování. Proto se nejčastěji vyskytuje a šíří v zimě a ve vlhkém létě. Onemocnění se projeví tím, že na hlavě, krku, zádi, ale i jinde se po vypadání srsti objevují kulaté nebo oválné skvrny a holá místa pokrytá šupinami šedé barvy, které se tam hromadí. Při silném napadení a rozšíření nemoci po celém těle je kůň neklidný, hubne, ale nemoc jinak nebezpečná není. Proti oparu lysivému chráníme koně tím, že se pečuje o jejich čistotu a zabrání se styku nemocných se zdravými. Ve stáji se vytváří zdravé mikroklima důkladným větráním stáje. Hubí se myši, potkani a na nově přivedené koně, nežli se zařadí mezi ostatní koně, se nejdříve nejdříve umístí v karanténní stáji.
 

Běžná onemocnění kopyt

14. prosince 2006 v 20:35 | Johana |  Zdraví koně
Kuří oka se objevují daleko častěji na předních nohou. Kuří oko je zhmožděnina chodidla v úhlu tvořeném stěnou kopyta a rozpěrkou (což se nazývá "sídlo kuřího oka"). Kuří oka jsou způsobena tlakem a mohou vzniknout v důsledku zaklínění kamene, chybného okování nebo ponechání podkovy příliš dlouho. Podkovu pak musíme sejmout a světlou rohovinu odříznout. Situace se může zkomplikovat zanesením infekce, kdy je nutno přikládat obklady. Tlak lze uvolnit pomocí podkovy, u níž je spodní plocha patky snížena, aby se nedotýkala země. Zchvácení kopyta je bolestivé onemocnění způsobené zánětem kopytní škáry. Kopyto je horké a kůň se staví do typického postoje protaženého dozadu, aby odlehčil předním nohám. Přestože patologická příčina není dosud zcela známa, je tato choroba spojena s přílišným přepětím a přítomností zánětových toxinů, které ničí cévy, zvláště v nohou. Je často důsledkem špatného krmení - klasickým příkladem jsou příliš tlustí ponyové s příliš dlouhýma nohama, pasoucí se na příliš bohatých pastvinách - ačkoliv může být způsobena také nevypuzením placenty po porodu. Veterinární péče je nezbytná. Je-li příčinou choroby krmení, může veterinář doporučit projímadlo. Kůň by mě zůstat v boxu (říká se, že písek ulevuje od bolesti, neboť poskytuje podporu pro kopyto), a jestliže má nadváhu, bude mu předepsána odpovídající dieta. Při tomto onemocnění hrozí nebezpečí otočení kopytní kosti. Kromě nejmírnějších případů, kdy můžeme koně pomalu vodit, měl by mít klid v boxu. Dobrá péče o kopyta je rozhodující. Korekční úprava pomůže obnovit strukturu kopyta do normálního stavu a omezí rotaci kopytní kosti. Také lze použít speciálně upravené podkovy. Hniloba rohového střelu Příčinou hniloby střelky je nedostatečná péče o kopyto a vlhká podestýlka, která bývá v hlubokých stájích. Hnilo ba je rozpad rohového střelu v kašovitou, šedozelenou, silně zapáchající hmotu. Při pokročilejším stupni hniloby střelky kůň kulhá. Léčení spočívá v každodenním čištění rohového střelu vyškarabováním kopyt. Střelka se natírá dřevitým dehtem nebo se zasypává modrou skalicí a ucpává koudelí. Nejlepší prevencí před hnilobou je každodenní čištění kopyt a suchá podestýlka, jakož i pobyt koní ve výbězích a na pastvině. Koni můžeme zespodu kopyto dehtem natírat i preventivně, zvláště pokud nejsou podmínky zcela vyhovovující. Podotrochlóza je pravděpodobně způsobena špatnou stavbou kopyta a nebo nárazem při těžké práci. Na kosti se objevují kostní člunkovité výrůstky, které působí jako opora pro natahovač, než se šlacha přichytí ke spodní části kopytní kosti. Ve většině případů jsou zasaženy obě přední nohy. Kůň s onemocněním střelkové kosti klade kopyto na zem nejprve přední částí, aby se vyhnul tlaku na postiženou oblast. V raných fázích se při práci žádné příznaky neprojevují, ale jak choroba pokračuje, kulhání se stává intenzivnějším. Postupně začíná kůň stále častěji zakopávat. Přestože je tato choroba nevyléčitelná, používá se řada metod ke zmírnění bolesti. Korektivní kování pomáhá zvýšit patu a snížit otřesy střelkové kosti. Koni můžeme podávat protisrážlivé a protizánětlivé léky. Rovněž bývá účinná léčba laserem a ultrazvukem. Ostitida kopytní kosti je zánět kopytní kosti. Je často důsledkem silného otřesu, ale může se objevit i jako následek zchvácení kopyta nebo po bodné ráně do chodidla kopyta. Většinou postihuje obě přední nohy a kůň má při pohybu sklon se belhat. Odvápnění kosti je viditelné na rentgenovém snímku. Pečlivé kování může ulevit od bolesti, i když onemocnění samo je většinou nevyléčitelné. Lze použít i laser a ultrazvuk. Osifikace je abnormální růst kosti, který se objevuje uprostřed spěnky (horní kroužek) nebo kolem korunky (dolní kroužek). Většinou je způsobeno úrazem. Noha je oteklá a horká a kůň může mít zkrácený krok a při rychlém otočení napadat. V méně vážných případech může pomoci klid v boxu. Některé vážnější případy mohou být nevyléčitelné, ačkoliv koně často pokračují v práci, jestliže jsou jim podávány protizánětlivé léky. Rozštěp je prasklina okraje stěny kopyta a může se objevit kdekoli mezi korunkou a spodní hranou kopyta. Rozštěpy se mohou objevit v důsledku zranění, špatné stravy, vyschnutím kopyta (například ve velmi suchém podnebí), přílišného rašplování při kování nebo zanedbání pravidelné úpravy kopyta kovářem. Je-li rozštěp vážný, může kůň kulhat. Kovář může postup rozštěpu zastavit vytvořením drážek v kopytě a izolaci praskliny. Rovněž lze použít kovové svorky nebo v případě velmi hluboké praskliny i speciální lepící hmotu. Jelikož se prasklina otevírá, když je zatížena při kladení nohy na zem, je možné ho okovat podkovami s úchytkami. Oddělování kopytní stěny je takový stav, kdy se stěna kopyta odlučuje v místě bílé čáry od chodidla. Může být důsledkem zhmoždění přední části kopyta nebo tlaku čapky podkovy. Někdy následuje po zchvácení kopyta. Léčba spočívá ve vyčištění prohlubně a vyplnění koudelí. Kovář upraví kopyto a oková takovým způsobem, aby při pohybu nedocházelo k dalšímu poškození. Kostnatění kopytní chrupavky vzniká, jestliže se boční chrupavka kopyta osifikuje a mění v kost. Osifikovanou chrupavku můžeme nahmatat na rozhraní chlupů a kopyta v místě korunky. Kostnatění je většinou způsobeno úrazem. Nejnáchylnější jsou těžcí a teplokrevní koně. Kůň může kulhat během osifikace a někdy tento stav přetrvává i po zkostnatění díky tlaku na stěnu kopyta. Tento stav většinou nevyžaduje jinou léčbu než dlouhotrvající klid, jestliže však kulhání přetrvává, kovář může uvolnit kopyto korekčním okováním a vytvořením drážek na koptě, které umožňují rozpínání. Rakovina kopytní rohoviny je způsobena špatným vedením stáje (špinavou podestýlkou a nedostatečným čištěním kopyt). Snadno ji rozpoznáme podle ošklivého zápachu vycházejícího ze střelu, který je vlhký a s tmavým výtokem. Zasažená oblast střelu se musí otevřít, nechat dýchat a léčit antibiotiky. Tvrdá kopytní rohovina Pokud je kopytní rohovina příliš tvrdá a vyschlá, může se začít odlamovat. Nedostatečná péče o kopyta bývá většinou příčinou suchých kopyt. Pravidelným potíráním kopyt olejem zamezíme přílišnému vysychání rohoviny. Pokud rohovina špatně a pomalu roste, můžeme ji ošetřit některým z mnoha preparátů, které růst podporují. Měkká kopytní rohovina Pokud je rohovina příliš měkká a drolí se, musíme zamezit tomu, aby se vlhkost vpíjela do kopyt. Toho docílíme pravidelným nanášením tuku na suchá kopyta. Nejlepší prevencí je však čistá a suchá podestýlka. Nášlap vzniká našlápnutím koně na ostrý předmět, například na hřebík, který pronikne rohovinou až do škáry kopytní. Častěji se vyskytuje na zadních nohách. Přední nohy při chůzi většinou vyhrábnou ostrý předmět na povrch a zadní na něj našlápnou. Nebezpečná jsou zejména poranění na zadní straně střelky, neboť může vzniknout chronické kulhání. Ostrý předmět musíme ihned odstranit. Pokud rána krvácí, musíme zabránit tomu, aby se do ní nedostala nečistota. Přivolaný kovář seřízne kopytní rohovinu okolo poranění a ránu dezinfikuje. Případně může být nutné koně přeočkovat protitetanovou injekcí.

Nemoci a poranění

14. prosince 2006 v 20:34 | Johana |  Zdraví koně
Každý, kdo se stará o koně, by si měl osvojit základy péče o zdravého i nemocného koně. Je dobré naučit se rozeznávat nejvýznamnější příznaky onemocnění a poruch, abychom mohli včas zasáhnout, nebo přivolat pomoc. Jsme-li na pochybách, vždy se obrátíme na veterináře. Lepší je zvýšená pozornost než pozdější lítost. Ukazatele pro posouzení zdravotního stavu koně: Ukazatel Dospělý kůň Hříbě (po narození) Tělesná teplota průměrná v klidovém stavu 37-38 °C 38-39 °C Tělesná teplota při fyzickém výkonu zvýší se o 1-2 °C Návrat do klidového stavu za 1-1,5 hodiny Frekvence dýchání v klidovém stavu 8-16 dech/min 10-20 dech/min Frekvence tepu v klidovém stavu 36-45 tepů/min 100-120 tepů/min Je-li teplota koně pod 36°C nebo nad 40°C, urychleně přivoláme veterináře. Teplotu koni měříme zavedením teploměru potřeného vazelínou či krémem do konečníku, a to krouživým pohybem směrem nahoru, teplotu měříme 3 minuty. Je-li tep koně kolem 80 tepů za minutu, je kůň těžce nemocný. Tep koni měříme přitisknutím ukazováku a prostředníku ke středu čelisti, tam kde pulzuje tepna. Poranění zad , kostí či svalů hřbetu vzniknou často v důsledku pádů. Léčba zahrnuje klid a podávání protizánětlivých léků. Někdy pomohou elektrické masáže svalů a laserová terapie. Míšková zvětšenina loketního kloubu je většinou způsobena úderem kopyta při ulehání. Otok je zpočátku horký, měkký a bolestivý. Čepička na hlezenním kloubu je podobné zranění způsobené nárazem karpálního kloubu do nějakého tvrdého předmětu, například stěny boxu (třeba díky nedostatečné podestýlce) nebo přepážky v přepravním boxu (kůň by měl být na cestu vybaven kamašemi, zvlášť jestliže špatně snáší přepravu). Pokud toto poranění nezpůsobí zchromnutí nebo není infikované nepotřebuje žádnou léčbu. V případě čepičky by měla být noha opatřena ochranným kroužkem na spěnce. Ta chrání loket během procesu hojení. Zášlap je zranění paty nebo zadní strany šlachy předních nohou způsobené úderem kopyta zadní nohy. Kopnutí je nutno pečlivě vyčistit. Antibiotický obvaz pomůže chránit ránu před vznikem infekce. Zášlapy mohou být nebezpečné, neboť jsou doprovázeny masivním zhmožděním a pomalu se hojí. Pakosti jsou kostěné zvětšeniny zánártních a záprstních kostí. Přestože se nejčastěji objevují na vnitřní straně předních nohou, mohou vzniknout i na kterékoliv jiné straně a na zadních nohou. Výrůstky často vznikají u mladých koní, kteří začínají pracovat. Jejich vzniku napomáhá i stavba nohy. V mnoha případech jsou výrůstky spojeny se špatným postojem nohou. A v tomto případě může pomoci korekční okování. Při tvoření výrůstků se v různé míře může projevit kulhání, ale často bolest spojená s výrůstkem časem pomine. V případě trvalého kulhání by měla být noha zrentgenována, aby byla vyloučena možnost zlomeniny. Díky velkému tlaku, jemuž jsou nohy koní vystavovány při trysku a skoku, objevují se často poranění šlach , zvláště předních nohou. Nejvíce ohrožené jsou povrchové a hluboké ohýbače, které jsou umístěny na zadní straně nártních kostí, závěsné vazivo na spodní části hlezenní kosti a ovládací vaz pod hlezenním kloubem. Poranění šlach a vazů vznikají v důsledku náhlého přepětí, které způsobí roztržení svalových vláken. Poraněné místo je bolestivé, horké a oteklé. Nejdůležitější součástí léčby je přikládání studených obkladů, například kusů ledu nebo čehokoliv zmrzlého, a to co nejrychleji. Kousky ledu často měníme a končetinu pevně, ale nikoli příliš pevně bandážujeme. Laserová terapie pomáhá odstraňovat otok. Nejstarší a nejlepší léčbou natažených a pohmožděných šlach je klid. Kůň s vážným poraněním šlach by měl být vyřazen z výcviku na dvanáct až osmnáct měsíců. Veterinář může skenerem určit, kdy je zranění šlach zhojené. Koně trpí nejrůznějšími typy ran , které vznikají v důsledku pádů, nehod ve výběhu i ve stáji a kousnutí a kopnutí ostatních koní. Některé, jako odřeniny, se hojí rychle, jsou-li udržovány v čistotě a suchu. Bodné rány bývají nejnebezpečnější, neboť bakterie se mohou dostat hluboko do rány. Ačkoliv je prakticky nemožné přehlédnout velkou roztřepenou ránu, doprovázenou výtokem krve, velmi snadno přehlédneme hlubokou bodnou ránu, neboť vpich na kůži je malý a nepůsobí nebezpečně. Je důležité, aby se takovéto ráno hojily zevnitř směrem ven, a proto je někdy nezbytné přikládat obklady, které infekci vytáhnou. Všechny rány bychom měli vyčistit studenou vodou, ačkoliv bychom si měli pamatovat, že vyplachování nezastaví krvácení. Aplikace tlakového obvazu pomůžeme zastavit krvácení, než se dostaví veterinář. Velké rány vyžadují šití. jestliže si nejsme jisti s očkováním, měl by kůň dostat protitetanovou injekci. Rány na těle, kde je kůže volná se hojí lépe než na nohou, kde se často vytvářejí granulující jizvy. Ty jsou tvořeny fibrózní tkání, která vystupuje nad úroveň kůže obklopující ránu a často tvoří permanentní vadu. Veterinář může doporučit žíravé přípravky k zamezení jejího dalšího vývoje nebo je nutné ji odstranit chirurgicky. První pomoc při úrazech a nemoci Zákroky na nemocných koních by měl provádět pouze veterinář, jednodušší zákroky první pomoci z nouze by mohl provést řádně poučený ošetřovatel. K zákrokům první pomoci patří ošetření a fixace ran, ošetření akutních zánětů, obklady a první pomoc při kolice do příchodu veterináře. Ochrana před nemocemi Nemocem předcházíme v prvé řadě tím, že zabráníme styků zdravých koní s nemocnými, dále zabráníme vstupu cizích osob a zvířat (koček, psů, ptáků, slepic hlodavců …) do stáje. Proti vzniku a šíření onemocnění používáme desinfekci, dezinsekci, deratizaci a dále pak laboratorní vyšetření vzorků krmiv, vody, trusu a krve koní a pravidelné očkování.
 


Koliky

14. prosince 2006 v 20:33 | Johana |  Zdraví koně
Koliky patří k nejčastějším trávicím problémům, které se u koní vyskytují. Jsou velmi nebezpečné a za určitých nepříznivých okolností mohou skončit i smrtí. Koliky jsou vyvolány zablokováním trávicího ústrojí a mohou být jak pouze mírné, tak i poměrně velmi prudké. Koně při nich rozbolí břicho. Většina případů koliky se dá velmi dobře ošetřit a zvládnout, jsou však také některé druhy tohoto onemocnění, jejichž následkem je uhynutí. Koně, kteří stojí ve stáji, bývají kolikou postiženi mnohem častěji než koně, kteří tráví den i noc na pastvině. Kůň je býložravec a ve volné přírodě mu většinu času zabere jenom jedna činnost - pastva a přecházení z jedné louky na druhou. Jeho krmení se skládá vždy jen z malé porce trávy, tedy z lehké, méně energetické potravy, což podporuje jeho dobré trávení. Kůň, stojící ve stáji, zůstává často 22 hodin denně zavřený a téměř vůbec se nepohybuje. Během dne dostane třikrát větší porci krmení, takže ve velmi krátké době sežere velké množství mimořádně energetické potravy. A navíc je tato potrava (oves, seno a sláma) mnohem sušší než šťavnatá tráva na loukách. Není divu, že za těchto okolností snadno trpí zácpou. Odmítá-li kůň krmení, musíte ho začít dobře pozorovat. Příčinou totiž může být počínající zácpa. Jakmile má kůň nějaké bolesti, třeba jen lehké, lze na něm poměrně rychle zpozorovat určité změny chování - projevuje se pod sedlem vyčerpaně, je podrážděný a nechce se mu pracovat. Při silných bolestech hrabe kůň předníma nohama a zadníma se šťouchá do břicha. Stále obrací hlavu dozadu a vypadá to, že si prohlíží slabiny. K častým symptomům patří, že se začne potit. Kůň postižený kolikou nevydrží v jedné poloze - vyčerpaně si lehne, válí se po zemi, pak zase vstane a znovu si lehá. Tyto na první pohled patrné příznaky se však vyskytují jak u koliky, tak u jiných onemocnění, která jsou spojena s výraznými bolestmi břicha. V každém případě musíte zavolat veterináře a popsat mu všechny příznaky, které se u koně projevují. Jen na základě toho může veterinář nejlépe posoudit a odhadnout jak je situace vážná. Koliky se vyskytují relativně dost často a mnozí majitelé koní mají sklon symptomy zlehčovat. Kolika se však může během několika málo hodin dramaticky zhoršit a kůň se rázem ocitá v přímém ohrožení života. Kůň, který se opakovaně válí po zemi, naříká a nevěnuje pozornost svému okolí, trpí určitě velmi prudkými bolestmi. V takovém případě není proč váhat - okamžitě musíte zavolat veterináře. Proti kolikám sice neexistuje žádný stoprocentně účinný prostředek, ale prevencí je možné udržovat riziko jejich propuknutí na minimu. Zejména koně, kteří již někdy koliku dostali, jsou ohroženi vysokým rizikem recidivy. Dbejte na to, aby váš kůň měl každý den dostatek pohybu. Nemáte-li možnost každodenního ježdění, zajistěte svému koni alespoň otevřené stání nebo se postarejte, aby se přes den dostal na pastvinu. Strava vašeho koně má rozhodující význam pro jeho zdraví. Dávejte mu seno nebo trávu a méně koncentrovaných a energeticky bohatých potravin jako je oves. Rozdělte mu denní dávku krmení na tři menší porce. Neměňte koni složení stravy ze dne na den, nýbrž ho převádějte na novou stravu vždy postupně. Dbejte na to, aby váš kůň měl vždy k dispozici dostatek čerstvé vody. Koliky jsou vyvolány různými příčinami. Jedním z poměrně častých důvodů jsou tzv. vlčí zuby. Nerovnoměrným opotřebováním zubů vznikají totiž na stoličkách ostré hrany, které koni neumožňují dostatečně rozžvýkat potravu, což mu způsobí potíže s trávením. Jinou příčinou bývá napadení různými hlísty. Musíte nechat svého koně pravidelně odčervovat a jednou za rok byste mu měli nechat zkontrolovat zuby. První pomoc při kolice - nálevy Při onemocnění kolikou, před příchodem veterináře, se kůň vyvede ze stáje a provádí se krokem nebo se lonžuje klusem a přitom se mu zabraňuje v lehnutí a převalování. Břicho se natírá kafrovým lihem a tře se věchty, aby se podpořil odchod plynů. Při zácpové kolice se provede buď ústní nálev vody s přídavkem parafínového nebo ricinového oleje, nebo se provede střevní nálev vody s přídavkem slizovitého odvaru lněného semena s hořkou solí. Při ústním nálevu se podává tekutý lék lahví nebo lžící do huby koně. Při tom se musí postupovat opatrně, aby nálev nevnikl do plic, kde by způsobil zánět (nebo můžete koně "utopit zevnitř" pozn.) Správně se provádí ústní nálev takto. Uchopíme hlavu koně za horní čelist tak, abychom mu neucpali nozdry. Dolní čelist necháme pohyblivou a hlavu pozvedneme, ale ne příliš vysoko, ani ji nenatahujeme dopředu. Po otevření huby nevytahujeme jazyk, ani ho nedržíme a tekutinu z láhve nebo lžíce pomalu naléváme do ústní dutiny tak, aby ji kůň stačil polykat. Každých 10 - 15 sekund nalévání přerušíme, aby kůň mohl nadechnout vzduch. Při střevním nálevu se zase postupuje následovně. Koně postavíme zádí na vyvýšené místo a z konce konečníku vybereme trus. Konec gumové hadice natřeme olejem, vazelínou nebo odvarem ze lněného semene. Potom pomocník zvedne koni přední nohu na té straně, ze které se bude dávat láhev. adice se do konečníku zasouvá pomalu mírným tlakem a opatrně zejména u hříbat, aby se neporanila sliznice konečníku. Nedá-li se hadice tímto způsobem zavést, uchopíme ji prsty staženými do kužele a rukou ji vpravíme do konečníku, ale jen u dospělých koní. Pak se zvedne irigátor s tekutinou, na které je navlečena hadice a tak se tekutina vpraví do konečníku. CHceme-li přerušit přívod tekutiny, snížíme irigátor. Proud tekutiny do konečníku má být plynulý a sloupec vody nebo tekutiny se nemá přerušovat vzduchovými bublinami, protože ty dráždí a roztahují konečník a nutí ho k vyprazdňování. Zpozorujeme-li stahy břišních svalů a jeho nucení k vyprázdnění konečníku, pak stisknutím nebo zlomením hadice přerušíme přívod tekutiny. Zpětnému vytlačení tekutiny vpravené do konečníku se zabrání přitisknutím ocasu na řitní otvor koně. Množství tekutiny vpravujeme do střev koně podle potřeby.

Jména koní

9. prosince 2006 v 20:48 | Johana |  Jména koní
C Czagos (Čagoš) Consuella Cid Claudio Corida Cirkáš Claudie Clermont Cola Curtain Carmen Colombo Clarisa Camelie Cita Cavalier Cornet Clea Citar Conie Cornel Cora Caesar Cedrik Cedros Conisa Color Cindy Curant D Dobroušek Dusty Delta Duplikát Doris Dixie Deli Dominant Duplikace Dupal Dixie Don Danettka Dolar Daisy Dale Diana Dandy Darja Danillo Dolly Danny Diego Dingo Dundee Durman Dalpot Dalík E Edun Elita Edgar Evita Ebonit Emise Edikt Edice Efekt Epika Egos Eidos Epigraf Epos Etika F Forint Fauna Flavio Flóra Frank Fialka Faraon Francie Furioso Francis Fantom Fidorka Faros Fregata Finta Finýta Fára Falanga Fatyma Fantagira Fido Farja Fála Fanta Fontána Fortuna G Galdano Garbo Gita Gulliver Grácie Gamín Gapa Gejzír Gamara Gemory Gotika Girland Goldie Gaston Ginger Genius Goldima Gick Gizela Gigolo

Kočky plemena

9. prosince 2006 v 20:44 | Johana |  Plemena koček
I. Perské a exotické kočky Perská kočka Exotická kočka II. Polodlouhosrsté kočky Americká kadeřavá kočka Americká hrubosrstá kočka Birma Mainská mývalí kočka Norská lesní kočka Ragdoll Sibiřská kočka Turecká angorská kočka Turecká van III. Krátkosrsté a somálské kočky Habešská kočka Bengálská kočka Britská kočka Barmská kočka Burmilla Kartouzská kočka Kornish rex Devon rex Egypská mau Evropská krátkosrstá kočka Německý rex Japonský bobtail Korat Kurilská krátkoocasá kočka Manská kočka Ocicat Ruská modrá kočka Snowshoe Sokoke Somálská kočka Sphynx IV. Siamské a orientální kočky Orientální kočka Siamská kočka Neuznaná plemena Kromě toho existuje mnoho dalších plemen, které FIFe neuznává: Americký bobtail Asijská kočka Bombajská kočka California Spangled Cejlonská kočka Cymerská dlouhosrstá Česká kadeřavá kočka Karelský bobtail Munchkin Nebelung Něvská maškaráda Selkirk rex Seychelská kočka Singapurská kočka Skotská klapouchá Sterling Thajská kočka Tiffany Tonkinská kočka

Plemena

9. prosince 2006 v 20:40 | Johana |  Plemena koní
Koně jsou velmi oblíbená zvířata, která člověka doprovází již od starověkého Řecka a Říma Koně - šlechtěná zvířata, která jsou s člověkem neochvějně spjata. Někteří věří v jejich nadpřirozené schopnosti, jiní si prostě jen užívají jízdy v jejich sedlech. Přinášíme vám plemena, která můžete najít v Evropě. Koně - plemena koní Koně jsou velmi oblíbená zvířata, která člověka doprovází již od starověkého Řecka a Říma. Během staletí se koně neustále měnili a vznikli a vznikají tak stále nová plemena. Zde naleznete plemena koní, které se chovají v Evropě. Plemena koní - A Andaluský kůň Americký klusák Achaltekin Achateltekinský kůň Arabský plnokrevník Anglický plnokrevník Angloarab Americký hanácký kůň - Quarter Plemena koní - B Berberský kůň Belgický chladnokrevník Bretaňský kůň Brumby Plemena koní - C Connemarský kůň Clevelandský hnědák Camargský kůň Chlumecko-kladrubský plavák Chlumecká izabela Plemena koní - Č Český teplokrevník Český chladnokrevník Plemena koní - D Daleský pony Dartmoorský pony Plemena koní - E Exmoorský pony Plemena koní - F Falabella Fellský pony Fjordský kůň Finský kůň Frederiksborský kůň Fríský kůň Plemena koní - G Garrana Plemena koní - H Hafling Hannoverský kůň Holandský teplokrevník Holštýnský kůň Hucul Plemena koní - I Irský tinker Plemena koní - J Jutský kůň Plemena koní - K Karabairský kůň Kladrubský kůň Kladrubský vraník Konik Kůň Převalského Plemena koní - L Lipický kůň Lusitánský kůň Plemena koní - M Miniappaloosa Merénský kůň Mongolský kůň Moravský chladnokrevník Moravský teplokrevník Morgan Mustang Plemena koní - N New Forest pony Norik Plemena koní - O Oldenburský kůň Orlovský klusák Plemena koní - P Perchelon Pinto Pottok Plemena koní - Q Quater horse Plemena koní - R Rocky Mountain pony Plemena koní - S Schagya Schetlandský pony Schirský kůň Slezký norik Starokladrubský bělouš Plemena koní - T Tarpan Plemena koní - V Velšský kob Velšský pony Velkopolský kůň Východofríský kůň

Chodykoní

9. prosince 2006 v 20:35 | Johana |  chody koní
Tak a tady máte první článek.Je o chodech koní.To znamená,že Vás seznámíme s tím,jaký má kůň v kterém chodu nohosled,jak rychle může běžet a podobně,tak Vám přeji,aby Vás to zaujalo:-))) Vaše Shailla U koní rozlišujeme tři základní chody,a to krok klus a cval.Potom známe ještě trysk a mimochod.Já Vá sem teď o každém z nich něco napíšu. KROK: -je charakterizován jako čtyřfázový chod ,kůň totiž pohybuje každou nohou zvlášť Nohosled v kroku:vnější zadní(LZ),vnější přední(LP),vnitřní zadní(PZ) a vnitřní přední(PP) (LP=Levá přední,PP=pravá přední) -je to nejdůležitější chod koně,nejpomalejší a nejméně namáhavější -rychlost koně v kroku je asi6-8km/h -nohosledje téměř stejný,slyšíme údery čtyř kopyt(je to čtyřdobý chod) -měl by být čistý,prostorný a živý -odchylkou může být kohoutí krok KLUS: -nohosled v klusu:vnější zadní(LZ),vnitřní přední(PP),vnitřní zadní(PZ) a vnější přední(LP) -je to nejpoužívanější chod na velké vzdálenosti,je také považován za nejspolehivější -slyšíme údery dvou kopyt(je to dvoudobý chod -rozlišujeme krátký,střední a prodloužený klus CVAL: -najnamáhavější a nejrychlejší ze základních chodů koně -až 30km/h(v terénu) -cval na pravou ruku:LZ,PZ,LP,PP -cval na levou ruku:PZ,LZ,PP,LP DALŠÍ CHODY: TRYSK: -nejrychlejší chod ze všech -slyšíme údery všech čtyř kopyt koně MIMOCHOD: TOLD: -u islandského ponyho rozeznáváme kromě tří základních chodů a kromě trysku ještě také mimochod(TZV:told)

parkur

9. prosince 2006 v 20:34 | Johana |  parkur
Překážky a něco málo kolem nich: V parkuru rozeznáváme dva základní druhy překážek 1.kolmé překážky: -jsou to vertikální překážky s několika kavaletami uspořádanými jedna za druhou.Je to poměrně obtížné,protože kůň má jen málo času uvědomit si výšku skoku.Mají za úkol prověřit schopnost koně skákat do výšky. 2.šířkové nebo-li oxery: -těch máme také několik. -jsou to překážky,na nichž musí kůň skákatnejen do výšky,ale i do dálky.Jsou sestaveny tak,aby když se jich kůň dotkne, aby hned spadli. Zeď: -šikmá překážka složená z namalovaných dřevěných kvádrů sesvětlejším okrajem.Někteří koně jsou z ní vystrašení,protože nevidí místo doskoku. Dvojbradlí (Doublebar): -je vlastně oxer se dvěma řadami,těsně u sebe stojících kavalet Trojbradlí (Tripplebar): -je oxer se třemi řadami různě vysokých kavalet Křížek: -je to nejjednodušší překážka.Skládá se ze dvou kavalet postavených přes sebe do kříže × Kozí hřbet: -tato překážka se v soutěžích moc nevyskytuje.Vypadá jako trojbradlí,ale prostřední kavaleta je vyšší než ostatní. Přírodní skoky: -jsou to překážky z přírodních materiálů,nenabarvené tyče,živý plot.Jsou obtížné,koně se jim často vyhýbají. Základní oxer: -jeden z nejtěžších oxerů.skládá se ze dvou stejně postavených těsně za sebou a skáčou se jedním skokem. Vodní příkop: -ve dvou typech:a)kombinovaný s kolmím skokem nebo s oxerem b)širší příkop s nízkým živým plotem před ním.Na doskoku je umístěna bílá páska,aby bylo možno posoudit,zda kůň udělal chybu či neudělal. V parkurovém skákání existují různé druhy soutěží,jako např.:klasická soutěž,dvoufázové skákání(tzv.:dvoufázovka) a stupňová obtížnost (tzv.:postupka)

Krmení hříbat

9. prosince 2006 v 20:33 | Johana |  krmení hříbat
KRMENÍ HŘÍBAT První výživou hříběte je zhruba asi 5 dní mlezivo, které se potom upravuje na běžné mateřské mléko. V prvním měsíci saje hříbě každou hodinu, poté se interval prodlužuje na 2 - 2,5 hod. Proto pokud je klisna v práci, provádíme přestávky, aby se hříbě mohlo napít. Zhruba asi 4. den vypouštíme hříbě s klisnou do výběhu. Pokud klisna produkuje málo mléka, přikrmujeme kravským nebo kozím mlékem. V případě, že hříbě osiřelo, je nutné mu zajistit náhradní zdroj potravy. Nejúčinnější a nejlepší je umístit hříbě u náhradní klisny. Neseženeme-li klisnu, můžeme zkusit sehnat kozu. Ta může hříbě odchovat, neboť její mléko má stejné složení jako kobylí. A nemáme-li k dispozici ani kozu, krmíme hříbě ředěným kravským mlékem v poměru 1 : 2. Zde je nutno dodržovat hygienické požadavky, čistotu a teplotu. Hříbě krmíme každé 2 hod. čerstvým mlékem. Zhruba od 3. týdne začneme hříbě přikrmovat mačkaným ovsem a lučním senem. Koncem 2. měsíce - je to 1kg sena + 1 kg ovsa Koncem 3 . měsíce - 2 kg sena + 1 kg ovsa Mezi 4. - 5. měsícem - 3 kg sena + 2 kg ovsa Seno i mačkaný oves zkrmujeme nejlepší jakosti. Oves nikdy nemačkáme do zásoby! Mladým hříbatům podáváme buď celé vajíčko nebo vaječný bílek. Okolo 6. měsíce provádíme odstav. V tuto dobu začneme s přikrmováním okopanin - krmnou řepou, krmnou mrkví, cukrovkou - vše podáváme strouhané. Jestliže hříbě začne žrát zeď nebo hlínu, znamená to, že v jeho krmné dávce je nedostatek minerálií a stopových prvků, kterými musíme krmivo doplnit. Hříbata krmíme nejméně 4x denně. Hříbě do 1 roku musí dostávat vysoce kvalitní krmivo (oves, seno, pšeničné otruby, bob, lněné semínko, pokrutiny, krmnou mrkev, krmnou řepu). Nejvhodnější je pastevní porost, neboť je bohatý na zdroj bílkovin, minerálních látek a vitamínů. Taky pohyb na čerstvém vzduchu a sluneční záření má blahodárný vliv na látkový metabolismus, vývin kostry a svalstva, činnost srdce a plic. Asi ve 2. - 3. měsíci (v prvním pastevním období) začínají hříbata pastevní porost spásat. V druhém pastevním období přikrmujeme senem a ovsem. Konec druhého pastevního období spadá zhruba do stáří 18. měsíců, kdy jsou hřebečci i klisničky již dobře vyvinuti. Krmí se: 5 - 10 kg sena 2 - 4 kg jádra 3 - 5 kg okopanin Dvouletým hříbatům snižujeme jádro až na 2 kg, seno se nemění. A pár zásad při krmení: 1. Nejoptimálnější je tedy pastevní odchov hříbat 2. Jadrná krmiva zkrmujeme individuálně 3. Do 18. měsíců podáváme jádro mačkané, drcené a nepodáváme slámu 4. Při stájovém krmení nedáváme objemná krmiva do žebříků, aby hříbata neprohýbala hřbet

Kam dál